Sedmá kapitola se zaměřuje na praktickou ukázku aplikace taktického urbanismu a taktického mapování na příkladu města Brna. Při výzkumu jsme využili šesti souvisejících taktik. Nejprve jsme ve spolupráci s Poradním sborem pro bezbariérové Brno identifikovali typy prostorů prioritního zájmu. Poté jsme identifikovali prioritní místa a instituce, které jsou pro osoby se znevýhodněním klíčové. Ve třetí taktice identifikujeme prostorovou koncentraci těchto prioritních míst (s cílem určit prioritní území). Následně na základě terénního výzkumu identifikujeme bariéry v prioritních územích a kategorizujeme je do několika tříd. Každou bariéru pak podrobujeme hodnocení, jak náročné je její odstranění – buď z hlediska povahy bariéry, nebo optikou vlastnictví/správy bariéry. V závěrečné šesté taktice navrhujeme snadno odstranitelné bariéry tak, abychom co nejvíce zpřístupnili prostor v prioritních územích. Tyto návrhy se zaměřují právě na ty bariéry, jejichž odstranění by přineslo největší „užitek“ (tj. nejvíce pomohlo zpřístupnit trasu) ve smyslu taktického urbanismu. Návrh taktického mapování není univerzální a otevřeně se v kapitole zabýváme i slepými uličkami. Ukázalo se například, že k úspěšnému popisu charakteru bariér není nutné používat sofistikované přístroje (postačí obyčejný chytrý telefon) nebo že bariéry nelze zúžit na bodové objekty, ale je třeba pracovat i s liniovými bariérami (např. chybějící vodicí linie, varovné pásy apod.). Důležité je také, aby se na taktickém mapování podílel širší mezioborový tým – kromě sociálních geografů a kartografů sem patří specialisté na bariéry (aby bylo možné bariéry v prostoru jasně identifikovat) a zástupci veřejné správy, kteří mají na starosti přístupnost prostoru. Je však třeba vzít v úvahu, že se jedná o ilustrační příklad práce v konkrétním městě. Přestože očekáváme, že přenositelnost může být vysoká (zejména do podobně velkých měst), je důležité adaptovat použité metodické postupy na reálie a potřeby konkrétního sídla.