Hlavním cílem této kapitoly je představení konceptu sociálního prostoru. Přestože ten je spojen s celou plejádou autorů jako je Urry (1985), Harvey (1989, 2009), Soja (1989, 1996), Gottdiener (1994) či Gregory (1994) kapitola se zaměřuje výhradně na jeho pojetí v pracech Henriho Lefebvra. Druhým cílem kapitoly je představit jak může být koncept sociálního prostoru na příkladu prostorového znevýhodnění určité skupiny obyvatel aplikován. Aby bylo možné uvažovat prostor jako sociální, tedy jako sociální jev, zaměří se kapitola nejprve na obecná specifika sociálních věd. Na příkladu dvojí hermeneutiky tak bude nastíněn základní ontologický rozdíl mezi vědami přírodními a sociálními, respektive přesněji mezi vědami substancionalistickými a konstruktivistickými. Následně je na základě principu dvojí hermeneutiky představena podvojná podstata sociálního prostoru, jako samotného produktu sociálních praktik, ale zároveň i procesu jeho utváření. Pomocí denaturalizace prostoru je v kapitole revidováno pojetí prostoru jako substanciální přirozenosti, a to prostřednictvím proměny prostorových reprezentací v čase. Poslední prostorové reprezentaci vzešlé z tohoto historického vývoje — abstraktnímu prostoru — je věnován zvláštní zřetel. Nejprve je představen abstraktní prostor jako dominantní prostorová reprezentace v kapitalistické společnosti, následně je pojednáno o jeho myšlenkových východiskách, aby mohlo být v samotném závěru celé kapitoly ukázáno, jak kvůli svému hegemonickému postavení může sám abstraktní prostor přispívat k prostorovému znevýhodnění.