Příspěvek se z hlediska sociální geografie zabývá formami imaginace a reprezentace prostoru v každodenním životě. Prostor je zde pod inspiračním vlivem kulturálních přístupů představen jako mnohovrstevnatá entita vnímaná, konstruovaná a reprodukovaná skrze každodenní praktiky. V příspěvku je zdůrazněna situovanost a kontextuální podmíněnost lidského vnímání, konstruování a reprezentování prostorových kategorií a vztahů. K tomu je využita diskuse tří jeho dimenzí. Dimenze reprezentace prostoru (i) v podobě mapy je podrobena kritickému zhodnocení, na jehož základě je jako jedna z řady možných alternativních reprezentací představen koncept trasy založený na topologické reprezentaci prostoru. Dimenze měřítka (ii) diskutující jeho roli v reprezentaci každodenní prostorovosti poukazuje na skutečnost, že každodenní rutina se odehrává v různých sociálně, ekonomicky a kulturně kontextualizovaných měřítkových úrovních. Dimenze kontinuity prostoru (iii) doplňuje úvahy o způsobech reprezentace prostoru, vedle prostoru jako všesměrně kontinuálního média zavádí pojetí prostoru fragmentovaného do souboru oddělených významuplných entit integrovaných mobilitními technologiemi do podoby časoprostorové sítě. Teoretické úvahy doplňuje empirická část, v níž jsou na základě prostorové zkušenosti pěti uživatelů elektrických invalidních vozíků popsány příklady technologicky a kulturně podmíněných imaginací prostoru.