Jedou až 12 km/hod, ale neudělají rychlý pohyb. Neustále na něco čekají, přitom nemají pocit časové tísně. Při narození jim byl odhadován věk dožití přibližně 20 let, tuto informaci se však nedozvídají přímo od rodiny, lékařů či ošetřovatelů, ale víceméně náhodně v průběhu puberty. V současnosti se jejich věk pohybuje okolo 35 let a odborná veřejnost odhaduje maximální věk dožití na 45 let. V průběhu celého života s ubývající svalovou hmotou se snižuje i jejich pohyblivost, a to nejen rozsah, ale i síla a rychlost pohybu. V současné době nejsou schopni samostatného pohybu celého těla, míra pohyblivosti hlavy, krku a horních končetin se různí. Při běžných činnostech jako je psaní na klávesnici či zvedání hrníčku s kávou jsou schopni velmi snadno registrovat i drobné změny pohyblivosti v čase. S postupným úbytkem svaloviny a snižováním celkové pohyblivosti se zvyšuje i tlak na sofistikovanost kompenzační technologie. Používaný elektrický vozík váží přibližně sto kilogramů, dosahuje rychlosti až 12 kilometrů za hodinu a výdrž akumulátoru se dle stáří vozíku pohybuje v rozmezí od několika dnů po několik hodin. Článek se zabývá kvalitativní povahou prožívaného času skupiny myopatů využívající elektrický invalidní vozík. Využitý koncept kyborga slouží pro snazší uchopení hybridní povahy jejich časové zkušenosti. Postupně tak jsou na příkladech naděje dožití, rychlosti pohybu, vztahu k čekání, plánování a navracení vykresleny kontury jedinečné časové kultury propojující specifické možnosti organismu s možnostmi používané technologie. Příspěvek vychází z vlastního šetření využívající širokou paletu metod od semistrukturovaných rozhovorů, zúčastněného pozorování až po mentální mapování.