Tělesná jinakost bývá zpravidla chápána jako výzkumný problém či výzkumné téma. Může však být chápána i jako perspektiva, která může nabídnout analyticky zajímavý zdroj inspirace. Studia postižení používají jednoduché rozlišení založené na tom, zda postižení chápeme pouze jako omezení, které je nutné kompenzovat či jako možnost něčeho jiného a tedy i nového. Kompenzace přitom setrvávají v zaběhnutých pořádcích, snaží se o návrat k původnímu stavu a nenabízejí příliš mnoho inspirace pro uvažování jinakosti. Postižení chápaná jako jiná možnost naopak tuto inspiraci nabízí. Pokud nebudeme uvažovat jiná těla pouze jako problém, který má městský prostor kompenzovat, ale jako perspektivu, jak myslet města radikálně jinak, můžeme zahlédnout, jak nás naše vlastní těla omezují v imaginacích, jak odlišné by města mohla být. Jednotlivé příspěvky tak nabízí různé příklady, jak si pomocí jiných těl představit i jiná města.

Provázanost města a metodologie - úskalí mobilních metod s lidmi s postižením
Hana Porkertová, Robert Osman, Lucie Pospíšilová, Pavel Doboš, Zuzana Kopecká

Pohyb jako refrény tras: Post-fenomenologický přístup k pohybu lidí se zrakovým znevýhodněním v urbánním prostředí
Pavel Doboš, Robert Osman, Lucie Pospíšilová

Venčenie s rolničkou: návrhy úprav prostredia vhodného pre venčenie vodiacich psov v meste
Tomáš Stanček, Robert Osman

Budování strategie přístupnosti města Brna
Ondřej Šerý, Robert Osman

Vztah maskulinity a postižení v prostorové zkušenosti nevidomých mužů
Lucie Pospíšilová, Robert Osman, Hana Porkertová

Časové znevýhodnění: když tělo neodpovídá normám času
Robert Osman, Veronika Kotýnková

Odlišné vnímání časoprostoru aneb crip temporalita v praxi
Eva Kašparová

https://urban.fss.muni.cz/