Projekt se zabývá zkušeností lidí se zrakovým znevýhodněním s městským prostorem. Zaměřením na konkrétní prostorové praktiky výzkum problematizuje přímočarý vztah mezi tělem a prostorem, které se vzájemně spolu-utvářejí, a kriticky zkoumá podobu moderního města nakonfigurovaného pro tělesně zdatná těla. Následuje tak poststrukturalistickou tradici geografie znevýhodnění, jenž se zaměřuje na prostorovou zkušenost lidí s postižením, a zároveň přináší reflexi geografie jako disciplíny opomíjející různá těla. Výzkum s nevidomými lidmi tak sociální geografii obohacuje jak v otázce, jakým způsobem nevidomou zkušenost s městským prostorem konceptualizovat, tak v kritice vizuality jako odtělesněného fenoménu. Projekt využívá kvalitativní metody výzkumu, konkrétně hloubkové rozhovory a go-along research, které se zaměřují na otázky, jakým způsobem se nevidomí lidé městským prostorem učí pohybovat, jak využívání různých druhů asistovaného pohybu proměňuje jejich zkušenost s prostorem města, či jakým způsobem se do jejich zkušenosti promítá vizualita.