Tématem páté kapitoly jsou politiky a způsoby plánování zpřístupňování veřejného prostoru. Text pracuje s přístupy univerzálních designů a taktického urbanismu, jež aplikuje na konkrétní příklady z praxe. Kapitola poukazuje na omezení jednotlivých designů prostoru a zároveň představuje možnosti jejich možné komplementárnosti. Cílem textu je poukázat na dosavadní praxi zpřístupňování městského prostoru na úrovni samospráv v České republice. Sběr dat probíhal pomocí semistrukturovaných rozhovorů a rozboru koncepčních a strategických dokumentů. V rámci sběru dat byla identifikována města v České republice (Brno, Olomouc, Pardubice a Praha), ve kterých již proběhla institucionalizace agendy bezbariérového prostoru v rámci samosprávy. Jednotlivá města jsou na poli odstraňování bariér v různých fázích vzhledem k odlišným dobám působnosti. Na jedné straně stojí Olomouc, jejíž pracovní tým má za sebou více než 18 let fungování a nachází se nejdále v této problematice. Na druhé straně stojí město Brno, které se začalo systematickému odstraňování bariér věnovat až v roce 2017. Zmíněné městské samosprávy k odstraňování bariér využívají několik různých nástrojů. Hlavní cíle jsou vydefinovány ve strategických a koncepčních dokumentech, kterými se řídí jednotlivé pracovní skupiny. Některé pracovní týmy disponují vlastními rozpočty na odstraňování bariér ve veřejném prostoru. K případnému financování využívají také rozpočty dotčených orgánů či vnějších zdrojů (Evropské a státní programy podpory). Typy činností pracovních skupin lze rozdělit do tří kategorií: realizace odstraňování bariér, koncepčně metodická činnost a osvětová činnost. Ve všech pracovních skupinách lze vidět nejvíce výsledků právě v odstraňování bariér v MHD a na komunikacích (zastávky MHD, přechody, snižování hrany obrubníků). V současnosti se v České republice věnují systematickému odstraňování bariér pouze tato čtyři města, z tohoto důvodu by bylo vhodné myšlenku systematického odstraňování bariér rozšířit i do dalších měst.