Norsko, Nizozemí / 2014 / více na csfd.cz

Jedná se o veskrze artový a velmi imaginativní film, na kterém to však ze začátku nemusí být zcela patrné. Hlavní hrdinkou je Ingrid, která před časem ztratila zrak. Díky tomu žije zavřená ve svém bytě v Oslu a bojí se vycházet ven. Začíná se učit zažívat svůj život, především její vlastní vztah s manželem, z nové perspektivy. Díky tomu rozvíjí svou imaginaci, co se kolem ní děje, imaginaci, jež je teď založena převážně na jiných smyslech než zraku, nicméně díky médiu filmu je vždy nějakým způsobem překládána do vizuální podoby. Ingrid tedy zažívá, co by Deleuze patrně označil za “nehybné cesty”. Ingrid ale díky nim začíná působit jako čím dál tím více paranoidní vůči světu kolem ní. Jenže nakonec se ukazuje, že věci mohou být zcela jinak, než se ve filmu doposud zdálo, a není jasné, jakou a zdali vůbec zde mají realita a imaginativní fikce hranici. Film pracuje velmi kreativně a nevidomou zkušeností a dá se říci, že svým způsobem ukazuje, jak může být nevidomá zkušenost a život bez zraku obohacující pro médium filmu - a to nejen ve smyslu obohacení narativu partikulárního filmu, ale především obohacení pro film jako bytostně audiovizuální médium, kde se vždy zvuk a obraz musejí nějak specificky prolínat.